Pozoruhodná vila byla postavena roku 1933 pro lékaře Friedricha Schmelowského. Jejím tvůrcem byl čelný představitel tzv. Vratislavské architektonické školy, Heinrich Lauterbach a dokončena byla necelé dva roky po jeho první jablonecké realizaci, Háskově vile v Průběžné ulici. Výstavba jabloneckých vil souvisela s výstavou Wohnung und Werkraum (WUWA), pořádanou roku 1929 slezskou pobočkou spolku Deutsche Werkbund ve Vratislavi. Na rozdíl od obdobně koncipované výstavy, která proběhla roku 1927 ve Stuttgartu, byli tentokráte mezi účastníky i zastánci konzervativního proudu architektury. Samotná výstava měla mezinárodní ambice a snažila se prezentovat moderní a dostupné bydlení s důrazem na jeho funkční a technologické řešení. Mimo jiné zde byly například položeny základy pro využívání průmyslově vyráběných stavebních systémů používaných v rámci standardizované a typizované výstavby. Volba Vratislavi nebyla náhodná, neboť město tvořilo v této době jedno z center moderní architektury. Lauterbach, který byl jedním z hlavních protagonistů a iniciátorů výstavy, se zde prezentoval mj. vzorovým domem číslo 35, který lze považovat za předobraz pozdějších jabloneckých vil. Obě zmíněné stavby jsou významné nejen osobou architekta, ale i svými osvícenými stavebníky. Starší z nich si nechali postavit čerství novomanželé Jaroslav a Zdeňka Háskovi, které zaujala realizace Lauterbachova domu právě na výstavě WUWA. Zalíbil se jim dokonce natolik, že si obstarali architektovu adresu a po návratu domů ho obratem kontaktovali. Jejich upřímný zájem na Lauterbacha silně zapůsobil, a tak se krátce na to vypravil do Jablonce.

Ačkoliv moderní funkcionalistická vila působila v poměrně konzervativním Jablonci téměř jako zjevení, získal Lauterbach krátce po dostavbě Háskovy vily zakázku na další rodinný dům. Objednavatelem byl nyní místní dermatolog Friedrich Schmelowsky.
I v tomto případě však sehrála stěžejní roli rodina Háskova, kterou pojil se Schmelowskými přátelský vztah. Tato skutečnost byla spolu s pozitivním přístupem obou rodin k moderní architektuře hlavním důvodem pro opětovné angažování architekta Lauterbacha.

Schmelowského vila stojí v dnešní Opletalově ulici, na okraji vilové čtvrti dříve zvané Neubausiedlung, navržené v meziválečném období. V jejích architektonických formách jsou patrné nautické tendence tzv. aerodynamického funkcionalizmu, pro vratislavskou školu do značné míry charakteristického. Z ulice se proto do domu vstupuje přes „lodní„ lávku, v průčelí se uplatňují kulatá okna a obývací pokoj připomíná lodní můstek Lauterbach se ve svém návrhu neomezil jen na samotný dům, ale navrhl také oplocení pozemku a celkovou úpravu zahrady, včetně betonového bazénu. Stavebními pracemi byla pověřena místní stavební firma ing. Alberta Thameruse. Konstrukce vily je na svou dobu značně progresivní – jejím základem je ocelový skelet, vyplněný tzv. sendvičovým zdivem. Střecha domu je plochá a rámy oken i dveří kovové. Jako omítky je užito tehdy moderního a oblíbeného břízolitu. Centrálním komunikačním prostorem je vstupní hala, ze které je přístup do dalších částí domu. Přízemní obytná část je kaskádovitě řešena a skládá se z jídelny a obývacího pokoje, který je nejprostornější místností domu. Jídelna je od něj oddělena pouze nábytkovou stěnou a zatahovacím závěsem. Zaoblený, mírně vysutý obývací pokoj nesený traverzami, se do zahrady obrací svou prosklenou stěnou. Podlaha je pod úrovní jídelny, ze které se do něj schází po několika dřevěných schodech. Přímý přístup z pokoje do zahrady zprostředkovává ocelové šnekové schodiště. V přízemí je zároveň situováno i funkční zázemí domu, jako kuchyň či žehlírna a nechybí ani pokojík pro služebnou, toaleta a garáž, zaujímající severní část domu. Privátní patro je přístupné ze vstupní haly po jednoramenném, zalomeném schodišti. V něm se nalézá rozměrná ložnice, koupelna, toaleta, pokoj pro hosty a obytná terasa. Mimořádně zajímavá je především koupelna, umístěná v arkýři s kulatým oknem. V ní se nachází téměř intaktně dochované původní sanitární zařízení, mj. nedělené trojité umyvadlo na trubkových chromovaných nohách. Technicko-provozní části vily jako fotokomora, kotelna, sklepy, prádelna, sušárna jsou poměrně logicky situovány v suterénu. Naprostým unikátem jsou pak mimořádně zachované interiéry, včetně původního mobiliáře, obkladů, parket i tapet, které zůstaly během své více než sedmdesátileté existence téměř beze změny. Ve zcela autentické podobě lze vidět dokonce i takové prvky jako čalounění, jednotlivé ovládací spínače či stále funkční původní systém ústředního topení a měděné rozvody vody.